Článek 2

Česká muzea a galerie se dlouhodobě pyšní špičkovými odborníky i odbornicemi – kurátory/kurátorkami, historiky/historičkami umění, specialisty a specialistkami, kteří/které tvoří výjimečné výstavy. Přesto zde zůstává nevyřešená otázka, kterou si mnohé světové galerie už dávno zodpověděly: Jak přilákat a udržet publikum, aniž bychom museli slevit z kvality obsahu?

Jedním z hlavních problémů je skryté (a někdy i velmi zjevné) napětí mezi kurátorskými a edukativními či marketingovými týmy. Kurátoři často vnímají snahy o větší zapojení veřejnosti, popularizaci nebo zprostředkování obsahu jako ohrožení odbornosti výstav. Edukátoři naopak vědí, že pokud muzeum nenaváže vztah se svými návštěvníky, zůstane i ta nejprecizněji připravená expozice prázdná. (Tady muzem dat tvoji diplomku)

Zásadní rozdíl mezi českým a zahraničním přístupem k práci s publikem (audience development, visitor engagement) spočívá i v institucionálním nastavení. V Česku bývá kontakt s návštěvníky často v gesci marketingového nebo edukačního oddělení, což může vést k přetížení a nejasné zodpovědnosti. Naproti tomu v institucích ve Spojeném království, USA, Austrálii nebo Skandinávii je práce s publikem specializovanou oblastí, která má vlastní experty a týmy. V National Gallery of Victoria (Austrálie), Tate Modern (Velká Británie), Museum of Contemporary Art Chicago nebo MoMA (USA) najdeme pracovní pozice jako Audience Engagement Specialist, Visitor Experience Manager, Community Liaison Officer nebo Public Engagement Curator. Tito profesionálové nejsou „přívěskem“ k výstavní činnosti – jsou její plnohodnotnou součástí. Pracují napříč odděleními, navrhují strategie pro zapojování různých typů návštěvníků, zajišťují inkluzi, přístupnost, sbírají zpětnou vazbu a dlouhodobě budují vztah mezi institucí a veřejností. Jejich úkolem je nejen přivést nové publikum, ale také udržet stávající a posilovat jeho loajalitu. Skvělým příkladem této komplexní práce je právě National Gallery of Victoria (NGV) v Austrálii, která nabízí na svém webu mimořádně přehledné a detailní informace pro návštěvníky – od základních údajů o otevírací době až po propracovaný accessibility plan, který pomáhá zorientovat se lidem se specifickými potřebami, rodinám, seniorům, ale i učitelům s většími školními skupinami. Díky této otevřené a praktické komunikaci se návštěvníci mohou lépe připravit na svou návštěvu, což výrazně přispívá k jejich pozitivnímu zážitku a pocitu bezpečí a vítanosti. NGV tak ukazuje, že kvalitní přístupnost a promyšlené plánování návštěvy prospívá opravdu všem.

Tato opozice ale není nutná – a hlavně je kontraproduktivní. Práce s publikem není zprimitivňování obsahu. Není to ani „komerční balast“. Je to způsob, jak otevřít dveře lidem, kteří nemají odborné vzdělání, ale mají chuť objevovat, ptát se a zažívat. Zahraniční instituce dnes běžně pracují s participativními expozicemi, komunitními projekty, interaktivními prvky i inovativními digitálními nástroji – aniž by rezignovaly na odbornou hloubku.

U nás stále přežívá pocit, že muzeum je prostor určený hlavně těm, kteří si ke vchodu donesli vlastní klíč od znalostí. Jazyk odborný až hermetický, výstavy bez širšího rámce – a člověk se občas cítí spíš jako na zkoušce z oboru, který nestudoval. Jenže muzeum, které je financováno z veřejných prostředků, by nemělo být jen pro úzkou skupinu znalců. V souladu s novou definicí ICOM z roku 2022 by mělo být inkluzivní, přístupné a aktivně sloužit různorodé společnosti, což zahrnuje i cílené hledání cest, jak oslovit široké spektrum návštěvníků – seniory, rodiče s dětmi, teenagery, cizince, lidi s odlišnou kulturní zkušeností či osoby se specifickými potřebami.

Neznamená to, že by se mělo „vystavovat jen populárno“. Znamená to, že je třeba přemýšlet o různých způsobech vnímání. Jak může stejný obsah rezonovat jinak s laikem a jinak s historikem? Jak strukturovat výklad tak, aby si v něm každý našel „svoje“? Jak doprovodit výstavu tak, aby se divák necítil vyloučený?

Právě zde by měl vznikat dialog – nikoli boj – mezi kurátory a edukátory. Jejich úkoly nejsou protikladné, ale komplementární. Cílem není ohýbat obsah kvůli návštěvnosti, ale hledat způsoby, jak zachovat kvalitu a zároveň rozšířit přístupnost.

Jak ukazují příklady z Tate Modern, Van Abbemuseum nebo Louisiana Museum of Modern Art, kvalitní výstava může být zároveň odborná i srozumitelná, hluboká i přístupná. Jde jen o to, zda se rozhodneme, že muzeum má být pro společnost – a ne jen pro vybrané.

¹o konceptu audience engagementu a developmentu se rozepíšeme v dalším článku, tak stay tuned. 😀
²National Gallery of Victoria, Plan Your Visit – Access, dostupné z: https://www.ngv.vic.gov.au/plan-your-visit/access/ (cit. 2. 5. 2025).
³ICOM Český výbor, Definice muzea, dostupné z: https://icom-czech.mini.icom.museum/icom/definice-muzea/ (cit. 2. 5. 2025). 
⁴KŘÍŽ, Michal. Výzkumné metody pro kurátorskou praxi. Diplomová práce. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací, 2022.

Další články